Co změní Praha 2000?
06.04.00, Ekonom, str. 23, Speciál (Milena Geussová, Libuše Bautzová)
Ať se už v září 2000 stane v Praze cokoliv, či případně nic, už tak má naše hlavní město jeden světový primát. První veřejnou diskusí na téma Občanská společnost, skupina Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v době globální závislosti se pokusilo přispět nejen k tomu, aby zasedání brettonwoodských institucí proběhlo v poklidu, ale zejména ke vzájemnému pochopení obou stran.
V Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) v Praze se minulý týden sešli významní panelisté: Mats Karlsson, viceprezident Světové banky (SB) pro externí vztahy, Tom Dawson, viceprezident Mezinárodního měnového fondu (MMF) pro externí vztahy, Zdeněk Hrubý, vládní zmocněnec pro Výroční zasedání MMF a skupiny SB 2000, Lubomír Mlčoch, děkan FSV UK, Martin Potůček z téže univerzity, Petr Přibyl z Hnutí Duha, Petr Hlobil, zástupce CEE Bankwatch Nettwork, Eric Toussaint z Iniciativy proti ekonomické globalizaci a Zeněk Tůma z Bankovní rady ČNB jako moderátor. V auditoriu zasedli především příznivci nevládních organizací a novináři. Žádný domácí finančník, politik, analytik či makro-ekonom schopen a ochoten hájit stanoviska nadnárodních institucí. Konečně není to ani tak překvapivé - až na naprosté výjimky tak žádný z nich nečiní ani v domácích médiích. Jakoby si všichni řekli: Nechť si svou politiku obhajují zástupci MMF a SB sami. Budeme je sledovat a myslet si svoje.
Média se problematikou nadnárodních institucí a tématem globalizace samozřejmě zabývají, ale po svém. Divák, posluchač či čtenář nechce slyšet o miliardách pro třetí svět a o programech na redukci dluhů, chce policejní zásah, výhružky, výčet skutečných či zdánlivých ztrát, konfrontaci konkrétních osob. Důkazem toho byly i mediální výstupy ze zmíněné panelové diskuse, především v podobě fotografií - záběrů na aulu, kde se nad hlavami posluchačů tyčily transparenty s nápisy "bla bla bla". Ty se zvedaly vždy v okamžiku, kdy měli přítomní pocit, že obsah slov některého z představitelů MMF či SB je buď nepravdivý či nulový. Přívětivě se během diskuse netvářil ani vládní zmocněnec Zdeněk Hrubý, který se netají tím, že má strach z násilí, k němuž by mohlo dojít během zářijového zasedání v Praze. Řekl to i na zmíněné diskusi. Oponenti se zlobili: kdo o násilí byť jen mluví, tak ho vlastně přivolává. A proč stojí před budovou skupina policistů?
Zatímco zástupci nadnárodních institucí pojali diskusní fórum obecněji, víceméně jako příležitost k prezentaci svých dosavadních úspěchů a nových přístupů k problémům globalizujícího se světa (což není špatně), představitelé nevládních iniciativ (NGO's) přišli s konkrétními výtkami vůči konkrétním projektům (ani to nemusí být špatně). Například Petr Hlobil z Bankwatch Nettwork vytkl SB, že podporuje sporné projekty, takové, které zvyšují spotřebu fosilních paliv. Z toho podle něj těží pouze silné nadnárodní koncerny, zatímco zemím, kde se realizují, nepřinášejí nic dobrého. U Světové banky je podle něho vždy rozdíl mezi slovy a realitou. Bojuje prý proti korupci a chudobě, ale zadlužení chudých zemí naopak roste. Světové instituce uplatňují prostřednictvím svých peněz vliv na politiku v zemích dlužníků, ovlivňují jejich legislativu ve prospěch mezinárodních firem. Podobně i Hnutí Duha kritizuje podporu SB projektům, jako jsou přehrady či ropovody, v České republice pak například odsíření severočeských elektráren, které prý uvolnilo ruce ČEZ na stavbu jaderné elektrárny.
"Kritika jednotlivých případů nikam nevede," řekl Lubomír Mlčoch z FSV UK. "Globální trhy se vyvinuly spontánně, je to objektivní proces, který lze studovat, ne zastavit. Jde o vytvoření globální regulace a globálních etických standardů v ekonomice. Neexistuje instituce, která by to měla v náplni." Mlčoch navrhuje hledat možnosti zlepšení práce současných světových institucí, neboť do doby, než vymyslíme instituce nové, nemá smysl vše šmahem odmítat. K tomu dlužno podotknout, že ani zástupci nevládních institucí, sedící za diskusním stolem, po okamžitém zrušení MMF či SB nevolali. Podle akademika Martina Potůčka za ekonomickou globalizací zaostávají další procesy, například globalizace správy. Vlády jednotlivých zemí nejsou schopny v budoucnu řešit světové problémy. Karlsson a Dawson vysvětlili, že nadnárodní instituce se mění tak, aby je bylo možno považovat za více demokratické, pružnější, rychleji a správně reagující na dění ve světě. Konečně již první prohlášení nového výkonného ředitele MMF Horsta Köhlera naznačují, že nehodlá vést Fond tak, jak budou diktovat Spojené státy. Na rozdíl od přítomných aktivistů jsou však ve SB a MMF přesvědčeni o tom, že v boji proti světové chudobě je zapotřebí zaměřit se na tržní ekonomiku a hospodářský růst. Jak jinak zvyšovat vzdělanost a brojit proti nemocem?
Těm, kdo si mysleli, že se diskuse na fakultě bude točit především okolo připravovaných protestních akcí či požadavků NGO's, byl asi zklamán. Stejně tak i ten, kdo očekával že dialog přinese rozuzlení v podobě návrhů konkrétních koncepčních změn nadnárodních institucí ze strany nevládních aktivistů. Diskuse měla sice předem určené téma, nikoliv však formu. Ačkoliv to chvílemi vypadalo, že se každá ze zúčastněných stran ocitla na jiném fóru, napoprvé to nebylo fiasko. První pražské diskusní fórum zřejmě nebylo zároveň poslední. Ačkoliv taková vstřícnost mezinárodních institucí i zemí pořádajících výroční zasedání nemá zatím v historii brettonwoodských institucí obdoby, v dnešních podmínkách se není čemu divit: po Seattlu je totiž všechno jinak. A jaké to bude po Praze? Zřejmě se dialog s NGO's stane běžnou součástí práce MMF a SB. A možná se naše hlavní město (a letopočet 2000) zapíše do historie jako poslední místo mimo Washington, kde se výroční zasedání konalo.