Přehled vybraných článků z denního tisku o Mezinárodním měnovém fondu
(od roku 1999)

 

Fond asi zeštíhlí a přitvrdí (Ekonom č.1/2000)
O křeslo v měnovém fondu pravděpodobně vzplane tuhý boj (MF Dnes, 11.11.1999)
Rusko jsem nezničil já, ale měnový fond (LN, 14.10.1999)
Křeslo ředitele MMF Camdessuse se povážlivě hýbe (LN, 27.9.1999)
Nastává čas rekonstrukce (Ekonom č.33/1999)
Jako černá ovce (Ekonom č.28/1999)

 
zpět
 

Fond asi zeštíhlí a přitvrdí
Spojené státy chtějí zabránit tomu, aby se MMF dostával do neprůhledných dobrodružství, jako byla finanční pomoc Rusku. Vyplývá to z návrhu amerického ministra financí Larryho Summerse, který požaduje radikální návrat k původní funkci fondu, zatímco rozvojové pomoci chudým ať se ujme Světová banka a hlavně privátní investoři. MMF tak má poskytovat selektivně pouze půjčky s krátkou dobou splatnosti a pro případ krajní nouze. Podle Summerse chtějí USA, Británie i ostatní "naprosto nový rámec pro úsilí mezinárodní komunity o boj s chudobou". Ten by zaručil vedoucí místo Světové bance a více svázal poslání MMF. Strategie snižování chudoby, kterou vytvořila Světová banka spolu s MMF, si pro rok 2015 stanovila snížení počtu lidí žijících v extrémní chudobě na polovinu, snížení úmrtnosti kojenců a dětí do pěti let o dvě třetiny, snížení úmrtnosti matek o tři čtvrtiny a dosažení základního vzdělání pro všechny.
Ekonom č. 1/2000, Ivana Dostálová


O křeslo v měnovém fondu pravděpodobně vzplane tuhý boj
Své odstoupení z nejvyššího křesla MMFoznámil jeho dosavadní výkonný předseda Michel Camdessus na únor 2000. O jeho nástupci se zatím pouze spekuluje, znalci mezinárodní finanční situace však předvídají tvrdý boj o tento post. Za možného kandidáty označil Berlín náměstka spolkového ministra financí Caio Kocha-Wesera či dosavadního prezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj Horsta Köhlera. Do souboje zřejmě promluví také francouzský bankéř Philippe Lagayette či britský ministr financí Gordon Brown. Svého kandidáta představí také Itálie a zřejmě i další země Evropské unie. Právě ty budou mít při obsazování nejvyššího postu MMF hlavní slovo - existuje nepsané pravidlo, podle něhož fondu vždy šéfuje Evropan, kdežto jeho sesterské organizaci, Světové bance, Američan.
MF Dnes, lav, Reuters, 11.11.1999


Rusko jsem nezničil já, ale měnový fond
Rozhovor s Jeffrey Sachsem, bývalým poradcem ruských reformátorů, kterému je připisována část viny za krach transformace v Rusku: Sachs obvinění, že "zařídil pád ruského hospodářství", jednoznačně odmítá a mluví o politicky motivovaném odchodu. Moskvě je možné a nutné odpustit část dluhu, ale musí existovat o mnoho účinnější kontrolní mechanismus než MMF. Ceny akcií na Wall Street jsou sice lehce nadhodnoceny, ale ekonomický kolaps nehrozí. Mluví se o potřebě změny světové finanční architektury a institucionálních změnách; například MMF by se měl soustředit na svůj účel, tzn. pomáhat v nejtěžších krizových případech. Stejně tak Světová banka je přeexponovaná. Především je ale třeba odpustit dluhy 42 nejchudším zemím, tvrdí.
Lidové noviny, Daniel Deyl, 14.10.1999


Křeslo ředitele MMF Camdessuse se povážlivě hýbe
Mezi členskými zeměmi Mezinárodního měnového fondu vládne velká nespokojenost s postojem Michela Damdessuse jako výkonného ředitele vůči krizi v Asii a Rusku. Hlasy volající po jeho rezignaci tak podle některých představitelů fondu nabírají na "síle a vlivu". Mluvčí MMF Tom Sawson však jakékoli spekulace o Camdessusově odchodu odmítá, ačkoli politiku MMF minulý čtvrtek veřejně kritizoval i americký ministr financí Lawrence Summers. Přímé výtky vůči personálnímu obsazení fondu mají zejména Německo, Británie a Japonsko, kteří na místo výkonného ředitele fondu mají již své kandidáty. Camdessus má však stále podporu amerického prezidenta Billa Clintona a viceprezidenta Alberta Gora.
Lidové noviny, Petr Fischer, 27.9.1999


Nastává čas rekonstrukce
Mezi lidmi zajímajícími se o světové finance převládá názor, že je nutné provést systémovou reformu, která by pomohla vyhnout se budoucím krizím nebo je alespoň řešila efektivněji než dosud. Mezinárodní měnový fond nebyl ve svých nedávných aktivitách příliš úspěšný (např. v Rusku, Asii nebo Brazílii). Současný finanční svět je naprosto odlišný od toho, na jehož regulaci byly vytvořeny brettonwoodské instituce. Spekulanti si vybírají zemi, kde se vyskytuje nějaká nerovnováha. Podle odhadů MMF mohou investiční fondy nahromadit a použít k útoku na měnu 600 až 1000 mld. USD. MMF dnes nemá zdroje ani sílu nebo mandát na to, aby se dokázal vypořádat s finančními krizemi tohoto charakteru.
V poslední době byly zveřejněny nejrůznější možné návrhy, a to včetně zrušení MMF; to je názor extrémních liberálů, kteří tvrdí, že MMF je nedemokratická a netransparentní instituce, která není nikomu odpovědná, vytváří a posiluje morální hazard, jenž je hlavním důvodem pro vznik krizí, a podrývá reformy, které by bez jeho zásahu byly země nuceny podstoupit. Mezi zastánce tohoto názoru patří George Schultz, bývalý ministr financí USA, a Anna Schwartzová z National Bureau of Economic Research. Mezi dalšími návrhy je snaha o opětovné zavedení kontrol pohybu kapitálu a při vzniku různých nadnárodních institucí, které by byly přizpůsobené existujícímu globalizovanému trhu. Nejradikálnější reformátoři by si přáli zavedení jednotné světové měny.
Ekonom č. 33/1999, Alena Rušavá


Jako černá ovce
Mezinárodní měnový fond je kritizován nejen za své zásahy v zemích postižených finančními krizemi, ale i z dalších důvodů, souvisejících s jeho finančními intervencemi. Je to především otázka morálního hazardu. Vzniká tak, že vláda absorbuje ztráty z rizikového jednání, zatímco případné zisky zůstávají soukromé. MMF svými nízko úročenými úvěry vládám tento trend ještě zhoršuje, neboť prostředky od něj jsou užívány k absorpci ztrát nesolventních domácích bank a jejich dlužníků v rozvojových zemích a k ochraně zahraničních věřitelů před ztrátami, které by jinak utrpěli.
MMF půjčí prostředky vládě, která jimi pokryje špatné úvěry nesolventních bank. Banky peníze předají konglomerátům, které tyto banky vlastní. Vláda je posléze nucena zvýšit daně, aby mohla úvěry splatit. Splácí je tedy z peněz získaných od daňových poplatníků. Výsledkem je transfer miliard dolarů od běžných lidí k nejvlivnějším jednotlivcům a podnikům v zemi. Úvěry jsou však nutné pro reformu bankovnictví - vlivné podniky tuto reformu ale blokují.
S růstem prvotních ztrát bank a jejich dlužníků, kteří jsou zároveň jejich vlastníky, zvyšují banky podnikovým konglomerátům úvěry, čímž se zvýší objem rizikových úvěrů. Zvyšuje se pravděpodobnost devalvace a přibývají výpůjčky v zahraničí. Domácí měna je pak devalvována a následují obrovské ztráty bank, které jsou postupně uhrazeny z peněz daňových poplatníků. MMF a zahraniční vlády problém zhoršují tím, že propůjčují legitimitu domácím intervencím a během krize chrání zahraniční věřitele před ztrátami, a tím je stimulují, aby dále půjčovali vysoce rizikovým zemím.
Ekonom č. 28/1999, Alena Rušavá