Informace o průběhu a výsledcích
III. Konference ministrů členských států
Světové obchodní organizace
(ke stažení jako rtf)

Ve dnech 30. listopadu - 3. prosince 1999 se v Seattlu, USA, uskutečnila III. Konference ministrů členských států Světov obchodní organizace (dále jen III. Konference). Konferenci předcházelo sympozium s nevládními organizacemi a některá přípravná jednání. III. Konference se zúčastnila delegace vedená náměstkem ministra průmyslu a obchodu Ing. J. Maceškou. Členy delegace byli zástupci ministerstev průmyslu a obchodu, zahraničních věcí, zemědělství, financí, životního prostředí a představitelé zastupitelských úřadů v Ženevě a Washingtonu.

Průběh a výsledky dosažené na III. Konferenci

Původně se předpokládalo, že III. Konference zahájí nové kolo mnohostranných obchodních jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a rozhodne o některých okamžitých opatřeních týkajících se zejména řešení problémů spojených s prováděním stávajících dohod a ujednání WTO. Přes dosažený pokrok v průběhu III. Konference a objevující se obrysy možných kompromisů v některých oblastech se však nepodařilo překlenout názorové rozdíly jednotlivých skupin států a konference zaznamenala neúspěch. Představitelé států nedospěli k dohodě o věcné náplni a dalších aspektech nového kola mnohostranných obchodních jednání. Stejný výsledek přinesla i jednání týkající se provádění stávajících dohod a ujednání WTO i návrhů zaměřených na liberalizaci v dílčích oblastech.

Příčin neúspěchu III. Konference je celá řada. Na prvním místě je třeba uvést fakt, že široce koncipovaný přípravný proces v Ženevě ponechal příliš mnoho otevřených a mimořádně citlivých otázek pro závěrečné ministerské vyjednávání. Proti představě komplexního kola zahrnujícího široké spektrum otázek, kterou prosazovaly evropské státy, Japonsko a Korea, navíc stály různé formy minimalistických konceptů ze strany USA a většiny rozvojových zemí. Tato skupina zemí přispěla k celkovému neúspěchu i prosazováním mnohdy až nerealistických požadavků (odložení provádění některých dříve přijatých závazků a zlepšení přístupu pro své výrobky na trhy vyspělých zemí), a kategorickým podmiňováním souhlasu s novým kolem vyřešením řady svých problémů. Závěr o prosazování z politického hlediska stěží přijatelných požadavků však také platí v oblasti zemědělství i pro tzv. Cairnskou skupinu.

Nezdar III. Konference úzce souvisí i s rozdílným hodnocením globalizačních tendencí ve světové ekonomice a rolí, jakou by v tomto procesu měla sehrávat WTO. Stanoviska široké občanské veřejnosti, nejrůznějších zájmových skupin a nevládních organizací velmi často negativně hodnotí působení WTO, v níž vidí nástroj omezující suverenitu zemí a regulační pravomoci vlád při sledování legitimních cílů v oblastech ochrany životního prostředí, pracovních práv a spotřebitelů. V Seattlu protesty těchto skupin nejdříve zcela paralyzovaly a posléze výrazně ovlivnily činnost III. Konference.

Další příčiny neúspěchu jednání jsou systémového a institucionálního charakteru a souvisejí se způsobem vyjednávání ve WTO, nelze ani opominout okolnosti týkající se výběru místa a času konání III. Konference. Organizace zasedání byla svěřena jednomu z největších obchodních partnerů vstupujícímu do prezidentské kampaně, který se snažil jednání využít ke svým vnitropolitickým cílům.

K přijetí konsensu nedošlo a III. konference byla přerušena s tím, že dílčí závěry dosažené v některých oblastech budou zmraženy a použity jako základ pro další jednání.

Postup delegace ČR na III. Konferenci

Delegace věnovala zvláštní pozornost podmínkám další liberalizace obchodu se zemědělskými a průmyslovými výrobky, kde usilovala o to, aby v nových jednáních o závazcích v přístupu na trhy byla zohledněna specifická situace zemí provádějících otevřenou a liberální obchodní politiku a majících volný přístup na své trhy. Delegace se zároveň zaměřila na to, aby výsledek jednání v oblasti ochrany práv k duševnímu vlastnictví obsahoval specifický závazek členů WTO vést jednání o rozšíření dodatečné ochrany zeměpisných označení také na jiné výrobky než na víno a lihoviny, o nichž bylo rozhodnuto již v minulosti (zájmem ČR je především rozšíření ochrany na pivo).

Představitelé ČR rovněž usilovali o to, aby WTO v nových jednáních zohlednila aspekty ochrany životního prostředí a spotřebitelů. V otázce pracovních standardů podpořili návrh EU (tj. vytvoření společného orgánu WTO a Mezinárodní organizace práce, který by příslušný vztah analyzoval a případně doporučil další postup, avšak působil mimo WTO).

V průběhu III. Konference delegace ČR úzce spolupracovala především s delegacemi EU a jejích členských států a delegacemi států Středoevropské dohody o volném obchodu. Byla také vedena bilaterální jednání vedoucího české delegace s vedoucími delegací Bangladéše, Izraele, Kolumbie, Bolívie, Maďarska, Chorvatska, Slovenska, JAR, Mexika, ČLR a Srí Lanky. Uskutečnilo se také setkání s členy Kongresu USA a s představiteli Ministerstva pro místní, obchodní a hospodářský rozvoj státu Washington.

Možnosti pokračování přerušených jednání III. Konference

O závěrech vyplývajících z jednání v Seattlu jednala krátce dne 17. prosince 1999 Generální rada WTO, nedospěla však k žádným konkrétním závěrům o dalších jednáních. Současný statut III. Konference je přitom dosti nejasný. Zatímco USA, Kanada a někteří další členové považují závěry, k nimž dospěly členské státy, za přirozený základ pro další jednání, EU a většina členů WTO je toho názoru, že jakékoli předběžné závěry ze Seattlu nemají žádnou právní povahu, nikoho v žádném případě nezavazují a nemohou se jimi řídit ani ta jednání, která se musí od počátku roku 2000 uskutečnit v souladu s některými dohodami a ujednáními WTO. Počátkem roku 2000 by tyto rozdíly měly být překlenuty, a to během konzultace, která se uskuteční pod vedením generálního ředitele WTO.

Přerušení III. Konference se nedotkne běžné agendy WTO, nebude mít vliv ani na jednání, o jejichž uskutečnění bylo rozhodnuto na závěr Uruguayského kola a která musí být zahájena počátkem roku 2000. Jde zejména o další liberalizaci v obchodu se zemědělskými výrobky a službami, jednání v oblasti dodatečné ochrany zeměpisných označení a další aktivity, které vyplývají z některých dohod a ujednání WTO.

Stručná charakteristika nejdůležitějších oblastí jednání v okamžiku, kdy byla III. Konference přerušena

Pro oblast zemědělství se potvrdilo, že patří k nejkontroverznějším a klíčovým oblastem. I když po velmi složitých jednáních došlo ke sblížení stanovisek Cairnské skupiny, USA a většiny rozvojových zemí na straně jedné, a EU, dalších evropských zemí, Japonska a Koreji na straně druhé, zůstaly rozdíly v názorech na výši a rozsah snižování vývozních subvencí a domácích podpor i na způsoby jejich poskytování. Přes dosažený pokrok nelze text považovat za dohodnutý, protože připravenost EU a jejích partnerů ke kompromisům byla striktně podmíněna ústupky a koncesemi ostatních zemí v dalších oblastech jednání, k čemuž však nedošlo.

Značné shody bylo dosaženo v oblasti obchodu se službami, když byly přijaty poměrně široké formulace ponechávající značný prostor pro samotná jednání, pokud jde o modality použité pro přijetí závazků na otevření národních trhů. Žádný ze sektorů služeb by dále neměl být předem vyloučen z působnosti jednání. I v případě přístupu na trh s nezemědělskými výrobky bylo ponecháno rozhodnutí o modalitách a rozsahu snižování až na samotná jednání. Předem nemá být z jednání vyloučen žádný sektor.

Oblast ochrany práv k duševnímu vlastnictví zůstala v rovině technické diskuse a nebyly dořešeny otázky rozšíření dodatečné ochrany zeměpisných označení na jiné výrobky než vína a lihoviny. Rozšíření, prosazované ČR a podporované EU, Švýcarskem, Bulharskem, Maďarskem, Slovinskem, Indií a řadou rozvojových zemí, bylo sice v určité fázi přijatelné pro USA, ne však pro Austrálii, Nový Zéland a některé další země. Rozhodnutí bylo ponecháno na závěrečné vyjednávání na politické úrovni, k němuž však pro nedostatek času nedošlo.

Antidumping patřil k oblastem, které by zásadním způsobem mohly negativně ovlivnit průběh III. Konference. Navzdory požadavkům USA se všichni ostatní členové na základě iniciativy Japonska podporovaného EU vyslovili pro zařazení této problematiky na pořad nového kola.

Náznak kompromisu se objevil i v případě vztahu obchodu a investic a obchodu a hospodářské soutěže. Řešení mělo spočívat v uplatnění překlenovací dvoustupňové alternativy (WTO bude pokračovat ve vzdělávací a analytické práci a samotná jednání budou zahájena až na IV. Konferenci), tento kompromis však nebyl formálně přijat, nesouhlasila zejména EU a její partneři. EU jako jediná dále navrhovala, aby nová jednání zahrnovala i liberalizaci přístupu na národní trhy s vládními zakázkami; kompromisní text navržený USA omezuje jednání pouze na transparentnost vládních zakázek, není však zatím obecně přijatelný.

V jednáních o elektronickém obchodu byly členské státy blízko shodě v prodloužení moratoria na neuplatňování cel na přímé elektronické dodávky, ani zde však nedošlo ke konečnému konsensu. K výraznějšímu pokroku nedošlo v oblasti usnadňování obchodu. Návrh kompromisního textu nebyl pro nedostatek času projednán a jakékoli závěry ve vztahu k této oblasti by proto byly předčasné.

Shody nebylo dosaženo ani v návrzích na vytvoření nových pracovních skupin. Jedná se o skupiny pro globalizaci, obchod a finance, obchod a dluh, transfer technologií a skupinu pro biotechnologie. Možnost ustavení posledně jmenované skupiny, prosazovaná USA a Kanadou, patřila k nejrozpornějším.

Problematika vztahu obchodu a pracovních standardů se z důvodu nesouhlasu rozvojových zemí neobjevuje v žádném z dílčích textů. Prezident USA ve svém projevu výslovně zmínil zájem vytvořit ve WTO pravidla, která by umožňovala uplatnění obchodních sankcí při nedodržování základních pracovních standardů; tímto prohlášením USA prakticky uzavřely cestu k uzavření kompromisu, který mohl být založen na návrzích EU (vytvoření stálého orgánu pro obchod, globalizaci, rozvoj a pracovní otázky nebo mezinárodního fóra mezi Světovou organizací práce a WTO).

Otázky ochrany životního prostředí zůstaly v podstatě ve stejné rovině, v jaké byly diskutovány v přípravném procesu. V jednání nedošlo k výraznějšímu pokroku, když jednou z nejkontroverznějších otázek byl požadavek EU na vyjasnění vzájemného vztahu pravidel WTO a mnohostranných environmentálních dohod.

V důsledku přerušení konference nebylo přijaté žádné konkrétní opatření týkající se řešení problematiky provádění dohod a ujednání WTO, což bylo při jednání jedním z hlavních cílů rozvojových zemí. Ty nezískaly nic ani v prodloužení výjimek z uplatňování sjednaných pravidel WTO, ani v oblasti zlepšení přístupu na trhy vyspělých zemí (textilní a oděvní výrobky). USA nebyly připraveny poskytnout v této oblasti žádnou koncesi a nakonec i upustily od svého záměru podpořit návrh Evropské unie, aby vyspělé a některé rozvojové země poskytly bezcelní přístup na své trhy pro výrobky pocházející z nejméně rozvinutých zemí. Dílčího úspěchu bylo dosaženo v prohloubení technické pomoci pro rozvojové a zejména nejméně rozvinuté země. Tato pomoc by měla být v budoucnu financována z větší části z rozpočtových prostředků WTO.